Jak vypadá práce organizátora před festivalem? Jak jsou na tom české festivaly s tříděním odpadu v porovnání se zahraničím? A jak recykluje hudební vkus ředitelka Festivalu v ulicích Petra Hradilová? Zeptali jsme se ji přímo na místě a udělili certifikát Čistý festival. Rozklikni a čti dále.
Jste ředitelkou Festivalu v ulicích, ale zároveň se v podstatě od počátku podílíte na organizaci největšího tuzemského festivalu Colours of Ostrava. Jaký byl za ty roky váš nejintenzivnější festivalový zážitek?
Pravděpodobně to byl Festival v ulicích v roce 2017, když tady byli Katalánci. Tehdy přijelo 350 umělců, kteří v ulicích Ostravy předvedli klasické fenomenální španělské průvody masek a stavění lidských věží. To byla asi nejkrásnější zážitek, který se mě dotkl. Ostrava v tu chvíli vypadala úplně jako Barcelona!
Můžete prozradit, jaký je váš hudební vkus? Změnil (zrecykloval) se díky práci organizátorky festivalu?
Já se přiznám, že jsem nikdy nebyla a nejsem nijak žánrově zaměřená. Dokonce ani nejsem cílený fanoušek dané hudební skupiny. Vlastně se mi to během mého životního vývoje a práce, kterou dělám docela mění, a to až takovým způsobem, že to, co mě bavilo před půl rokem je jiné než teď. Závisí to na tom, s jakou hudbou se kde setkám a když mě ta hudba osloví, tak to nějakou dobu potom trvá. Myslím si, že to jediné zásadní kritérium je, že hudba musí mít kvalitu a nápad.
Jak vypadá práce organizátora za normálních podmínek? Kolik hodin denně trávíte v práci v měsíci před festivalem?
Určitě se to nedá počítat na hodiny, je to hodně nárazová práce. Festival v ulicích se proměňuje, každý rok je trošku na jiném místě a vypadá trošku jinak. Během roku získáváte inspiraci, koukáte kolem sebe, pak tomu dáváte nějaký rámec a budujete program. Jsou určité dny, kdy nad tím uvažuji i v noci, ale pak jsou i odpočinkovější dny, kdy té práce není tolik. Je to opravdu o té nárazovitosti. Tím, že momentálně není festival v běžných podmínkách, je všechno jinak. Ustálené formy najednou nefungují, musíme vymýšlet nové věci a dělat je jinak, proto je té práce více. Ale o to víc inspirující!
Určitě přicházíte na festivalech do kontaktu s výborným jídlem. Máte osobní tip na to nejlepší, co vás zaujalo a které si každý rok opakovaně ráda zajdete koupit?
Na festivalech ráda zkouším nové věci, mám ráda indická jídla nebo alternativy mořských plodů, např. kalamáry, které v tu chvíli mají na festivalu úplně jinou hodnotu. A taky miluju dobré Burgry, takové ty, když si řeknete „to jsem ještě nikdy nejedla“.
Tak teď si vás schválně vyzkouším. Věděla byste, jak správně vytřídit odpad z těchto jídel?
Pokud je to papírový tácek, tak samozřejmě do papíru. Ale pokud je špinavý nebo mastný tak do směsného.
Skvěle, testem Čistého festivalu jste prošla na výbornou. Teď trochu z jiného soudku. Jezdíte hledat festivalovou inspiraci do zahraničí?
Ano, určitě. Pandemie nám to stopla, ale my jinak během celého roku jezdíme a hledáme inspiraci na festivalech, malých konferencích i ve městech a pak to přivážíme tady a snažíme se tu atmosféru přiblížit publiku.
Jak jsou na tom tuzemské festivaly s tříděním odpadů v porovnání se zahraničím?
Myslím si, že jsme na tom velmi dobře! U nás jsou lidé velmi ukáznění a jsou zvyklí třídit odpad. Můžu k tomu dát extrémní protipól z afrických festivalů, tam třídění odpadů vůbec neznají. Já mám pocit, že na našich festivalech máme vychované návštěvníky, kteří vyhledávají koše na tříděný odpad.
Jak jedinou věc byste na závěr přála návštěvníkům festivalu Colours of Ostrava 2022?
Určitě bych všem přála, aby se to už opravdu uskutečnilo! Pak abychom se tam všichni ve zdraví sešli, abychom necítili nějaká zásadní omezení, ale abychom byli ohleduplní a uměli si to užít stejně jako kdysi.
